Někteří lidé jsou už velice unavení z toho, že musejí chodit z jednoho vztahu do druhého, protože chtějí najít takového partnera, který jim bude vyhovovat a budou s ním schopni strávit zbytek jejich života. Kolikrát se ale stává to, že když už má člověk pocit, že konečně někoho takového našel, pak záhy zjistí, že se velmi pletl, protože daný člověk jej například podvedl nebo změnil názor ve věcech, ve kterých měl původně stejný názor jako vy.

Je pochopitelné, že někteří lidé mohou být z hledání už natolik unavení, že už ani nemají sílu na to, aby si někoho nového zase hledali.

Problémem dnešních vztahů je hlavně to, že když už má člověk konečně pocit, že našel přesně to, co hledal, stane se, že se daný vztah naruší a to tím, že ten druhý člověk udělal něco, co dělat neměl a pokud se jednalo například o nevěru, pak je jen velmi málo lidí, kteří něco takového překousnou a jdou dále.

Každý z nás si přeje najít si někoho, kdo nás bude milovat, bude nám věrný a bude s námi spokojený. Rozhodně se takový člověk dá najít, ale jednoduché to rozhodně nebude. Bohužel je to přesně tak, že spíše můžeme narazit na ty, kteří nás budou z nějakého důvodu podvádět.

Nemůžeme se některým lidem divit, že jsou již unavení z hledání nějakého partnera, protože pokud se jim pořád stává to, že je daný partner podvádí nebo se vyskytují nějaké problémy, které danému člověku skutečně velmi vadí, pak je to opravdu vysilující.

Někdy je nejlepší udělat to tak, že všechno necháte plynout a budete doufat, že se jednou objeví někdo, kdo za to bude stát. Někdy je skutečně nejlepší nechat všechno tak, jak je. To, že budete nějakou dobu sami, vám určitě nijak neuškodí, protože se díky tomu budete moct zaměřit jak sami na sebe, tak i na svou kariéru.

Někdy je opravdu nejlepší nechat vše tak, jak je. Určitě se najde někdo, kdo si vás najde.

Vztahy v rodině občas bývají záludný oříšek, který často nejde rozlousknout. Ano, možná to je hloupé přirovnání, ale tak to hold je. Zaměříme se na jednotlivé vztahy. Začneme vztahy mezi sourozenci. První variantou může být, že jsou dvě děti (jedno starší a jedno mladší). Z pohledu toho staršího to má několik negativ. Jako prvorozené dítě si oblíbí pozornost rodičů, jejich lásku, objímání, čtení pohádek, dárky, koupení všeho, na co si ukáže. Jenže pak se narodí dítě druhé a všechny privilegia, která mělo to první dítě, tak se přesouvá na to druhé. Tím pádem první dítě pociťuje samotu.

Většina pozornosti se přesouvá na druhé dítě, a to první jde stranou, pak je to takové, že ten starší musí brát toho mladšího sourozence sebou ven, což je pro první dítě potupa. Z toho může vzniknout nenávist k sourozenci a tím i odstrkování a naschvály. To se nelíbí rodičům, a tak trestají první dítě, ale nevidí ten důvod. Časem se to může zlepšit nebo zhoršit. Čím jsme starší, tím jsme i moudřejší. Pokud prvorozené dítě přijme svého sourozence s láskou a dobře, tak vznikne úžasné pouto, které je plné ochrany, pomoci a obětování, a to se moc často nestává. 

Co se týče vztahu s rodiči, tak děti to berou podle toho, jak se k nim rodiče chovají, co jim pak zakazují a dovolí. Takhle by to být nemělo. Správně by rodiče měli nad dětmi držet pevnou ruku, ale nedržet je pořád doma, aby se jen učili a učili, aby děti nemohly jít s kamarády ven, přespat u nich atd. Je dobré najít určitě kompromisy. Často vztah s rodiči může u dětí narušit rozvod rodičů. Záleží na tom, jak je dítě staré. Pokud je to dítě do cca 8 let, tak to tak úplně pochopit nemusí, ale pak ty starší děti si to dokáží v dnešní době dobře dát dohromady a ví o co jde. Pokud je dítě hodně chápavé, ví, proč se rodiče rozvedli a ví, na čí straně je ta chyba, můžou svému rodiči přestat důvěřovat. Nebudou s ním chtít například ani trávit čas, protože třeba tatínek si našel za maminku náhradu (nebo naopak) a to je pro dítě prostě zrada. 

Mnozí se ocitli v situaci, kdy začali sdílet hlubší city k osobě, která jim byla v tentýž dobu poměrně vzdálená, či se nacházela na odlišné straně zeměkoule, a tak vyvinuli ohromné úsilí, aby se co nejvíce takový pár podobal těm s běžnými možnostmi, avšak i při vysoké míře snahy toho nikdy nedocílili. Co lze tedy činit, aby se takové spojení lásky nerozmotalo a pokračovalo po dostatečně příznivou dobu. Je vůbec možné ho udržet?
Vzájemná důvěra hraje obrovskou roli, neboť se nestýkáte na denní bázi, tudíž spoléháte pouze na schopnost věrnosti ze strany své či svého vyvoleného.

Jakmile budou vztah provázet pochyby, vzhledem k indisponování k podložení opodstatněných důkazů se stane těžkým je vyvrátit a potvrdit tak partnerovi svoji loajálnost. Očekává se tedy vzájemná priorita pro druhého, tedy jeho umístění na první pozici i při setkání se s novými atraktivními lidmi, ale především chápání opačné pozice a nevyžadování neustálého prokazování jistých skutečností.
Najít si čas alespoň na konverzaci a představovat pro dotyčného patřičnou oporu v případě nutnosti se taktéž dá považovat za nutnou součást. Jelikož se nemůžete vzájemně podpořit v realitě, minimálně komunikace prostřednictvím sociálních sítí a vždy se nabídnout a sdílet osobní záležitosti sice nemusí nejprve být záležitostí každého, ale pro udržení takového styku naprosto nevyhnutelné.

Informujte svého partnera o novinkách, změnách i běžných situacích Vašeho života. Nedostatek sdílených zpráv může vést k ztrátě zájmu, proto je více než důležité dokázat se plně otevřít i o malicherných tématech a svém životě, kdy poskytujete o své existenci mnoho detailů.
Vztah online rozhodně znamená větší výzvu nežli obvyklý s pravidelným a častým kontaktem, nicméně pokud máte pocit, že stojí snaha za to, nemusí se jednat o překážku, která ohrozí jeho budoucnost.

Člověk touží po štěstí a velmi často se cítí nešťastný. Ve skutečnosti to, co nám navozuje pocit štěstí, jsou harmonické mezilidské vztahy a to, co v nás navozuje pocit smutku, jsou nezdravé či nevyjasněné mezilidské vztahy.

A opravdu požehnaný je ten, který žije v síti harmonických a funkčních vztahů. Bohužel skutečnost je taková, že takových lidí je málo. Nezdravé a nekvalitní vztahy nás pronásledují celý život. V rodině, v partnerském životě, mezi přáteli a v neposlední řadě také ve škole a zaměstnání, kde míra školní či pracovní šikany je skutečně alarmující.

Nefunkční vztahy vedou k pocitu frustrace a vnitřní ublíženosti. Jak napravit nefunkční vztahy? Rodinu si nevybíráme, máme takovou jaká je. Práci vyměnit sice můžeme, ale někdy to představuje riziko, které si vzhledem k okolnostem, třeba nemůžeme dovolit.

Na druhou stranu, od vztahů očekáváme často více, než je jejich skutečnou náplní. Například do partnerských vztahů si projektujeme mnoho osobních ambicí, zároveň očekáváme, že o nás bude pečováno. Někdy není na škodu umět přijmout samotu. Tím nemáme na mysli samotu, kdy se člověk vyhýbá druhým lidem a počíná si víceméně jako sociopat, ale samotu, kdy od druhých nečekáme to, co nám vlastně vůbec nedokážou a nemohou dát.

Lidé, kteří si dokážou poradit sami se sebou, které samota neděsí, a dokážou v ní bez obtíží fungovat, ve skutečnosti jsou často mnohem empatičtější a je jim vlastní prosociální chování.

Co třeba zkusit být sám? Bez očekávání a bez pocitů zklamání. Nechat to jen tak plynout a soustředit se na smysluplné využití času, aniž by to bylo závislé na participaci druhé osoby. Když druhé lidi nebudeme vtahovat do naší intimní zóny více, než by jim samotným bylo milé, jistě se mnohé z mezilidských vztahů změní k lepšímu. Počínejme si samostatně a zodpovědně, to vztahům jen prospěje.