Člověk touží po štěstí a velmi často se cítí nešťastný. Ve skutečnosti to, co nám navozuje pocit štěstí, jsou harmonické mezilidské vztahy a to, co v nás navozuje pocit smutku, jsou nezdravé či nevyjasněné mezilidské vztahy.

A opravdu požehnaný je ten, který žije v síti harmonických a funkčních vztahů. Bohužel skutečnost je taková, že takových lidí je málo. Nezdravé a nekvalitní vztahy nás pronásledují celý život. V rodině, v partnerském životě, mezi přáteli a v neposlední řadě také ve škole a zaměstnání, kde míra školní či pracovní šikany je skutečně alarmující.

Nefunkční vztahy vedou k pocitu frustrace a vnitřní ublíženosti. Jak napravit nefunkční vztahy? Rodinu si nevybíráme, máme takovou jaká je. Práci vyměnit sice můžeme, ale někdy to představuje riziko, které si vzhledem k okolnostem, třeba nemůžeme dovolit.

Na druhou stranu, od vztahů očekáváme často více, než je jejich skutečnou náplní. Například do partnerských vztahů si projektujeme mnoho osobních ambicí, zároveň očekáváme, že o nás bude pečováno. Někdy není na škodu umět přijmout samotu. Tím nemáme na mysli samotu, kdy se člověk vyhýbá druhým lidem a počíná si víceméně jako sociopat, ale samotu, kdy od druhých nečekáme to, co nám vlastně vůbec nedokážou a nemohou dát.

Lidé, kteří si dokážou poradit sami se sebou, které samota neděsí, a dokážou v ní bez obtíží fungovat, ve skutečnosti jsou často mnohem empatičtější a je jim vlastní prosociální chování.

Co třeba zkusit být sám? Bez očekávání a bez pocitů zklamání. Nechat to jen tak plynout a soustředit se na smysluplné využití času, aniž by to bylo závislé na participaci druhé osoby. Když druhé lidi nebudeme vtahovat do naší intimní zóny více, než by jim samotným bylo milé, jistě se mnohé z mezilidských vztahů změní k lepšímu. Počínejme si samostatně a zodpovědně, to vztahům jen prospěje.