Internet je v dnešní době a v našich podmínkách dostupný prakticky všem, tedy i dětem, a právě děti jsou nejvíce ohroženy tzv. kyberšikanou. Prvním krokem virtuálního predátora bývá získání důvěry oběti. Děti, které jsou přirozeně důvěřivé, navíc často nejisté, trpící pochybnostmi o sobě rychle podlehnou iluzi důvěrnosti, neboť útočník se tváří jako kamarád, předstírá že je ve stejném věku jako dítě a trápí ho stejné problémy, případně že má stejné záliby.

V další fázi se komunikace začne týkat osobních věcí, útočník se začne snažit získat od své oběti důvěrné informace případně choulostivé fotografie, je až překvapující, jak snadno je děti poskytnou. Brzy poté ale přichází kruté probuzení, původně kamarádská komunikace se rychle změní ve vydírání zastrašování, nebo zesměšňování. Jednou z nejnebezpečnějších věcí je, když se agresor pokusí vylákat, nebo donutit dítě ke schůzce.

Jak reagovat? Prevence bývá obtížná právě proto, že dítě hledá na internetu určitou samostatnost nezávislost na rodičích, ti proto obvykle nemají ani tušení co se děje až do té doby, než dojde k neštěstí, nebo v lepším případě, kdy dítě neunese nátlak a zhroutí se. Praxe všeobecně ukazuje že zákazy internetu, nebo sociálních sítí nejsou řešení. Dítě je vždy dokáže nějak obejít, a navíc se díky nim stane vyvrhelem mezi svými vrstevníky. Ať už se nám to líbí nebo ne část našich životů i část životů našich dětí se odehrává ve virtuálním prostředí internetu. Naopak platí zásada že čím lepší a upřímnější vztah máme ke svým dětem tím menší mají potřebu hledat ho na síti a také tím méně se stydí, nebo bojí přiznat nějaký problém.

Internetová kriminalita se ovšem netýká jen obtěžování, mnoho dětí například přiznává že si na internetu objednaly nějaké zboží, které jim nikdy nepřišlo, stahování aplikací bez licence zase znamená riziko ztráty dat nebo poškození zařízení

Zkrátka a dobře o rizicích které na ně číhají v kyberprostoru je dobré s dětmi mluvit, raději desetkrát vysvětlovat, než jednou zakazovat