Někteří lidé toho od života očekávají mnoho, jiní pak pro změnu dokážou vyžít i z mála a jejich nároky jsou pomalu mizivé. Každopádně však každý z lidí aspoň něco potřebuje, aby v životě obstál. A když to má mít, musí si na to vydělat. A to často tak, že se stane něčím zaměstnancem.

Předností, již každému člověku přináší jeho zaměstnání, je skutečnost, že se zde dají vydělat peníze. Ovšem je nasnadě, že by chtěl každý ze zaměstnanců dostávat co největší výplaty za co nejmenší vynaloženou námahu, a zaměstnavatelé by naopak byli nejraději, kdyby se jejich zaměstnanci strhali pro pár korun. A protože není ani jedno z toho možné, je třeba nalézat v otázkách mezd určitý oboustranně akceptovatelný kompromis. A aby bylo pro zaměstnance snazší ho dosáhnout, rozhodl stát o tom, že musí mít každý pracující člověk zajištěn aspoň minimálně uspokojující příjem, a také aby byla zaručena i minimální hodinová mzda.

K čemu je to dobré? Přece k tomu, aby někdo nebral za měsíc nebo jiný dohodnutý časový úsek strávený v pracovním procesu almužnu a nemusel tak žít jako žebrák, a také aby nikdo nemusel pracovat od slunka do slunka jenom proto, aby nějaký ten minimální příjem měl.

A tak se prostě sleduje, zda má každý zaměstnanec aspoň takový příjem, jaký je mu coby minimální shůry garantován, a také se provádí výpočet hodinové mzdy, která je také důležitým ukazatelem.

Jenže ne každý si to pochopitelně umí spočítat, respektive překontrolovat po někom, kdo to spočítal za něj. A proto se těm, kteří chtějí nebo dokonce potřebují vědět, jak na tom jsou, nabízí třeba i jednoduchá kalkulačka na internetu, jež komukoliv přepočítává právě tyto parametry.

Díky oné kalkulačce si lze spočítat to nejzásadnější, co se mezd týká, a nikdo se díky ní nemusí bát, že by šel ke dnu kvůli nezvladatelně nízkým příjmům.