Nechtěné „grunge“
Jistým kvalitním a pečlivě udržovaným kouskům šatníku může působení času dodat zajímavou patinu. Oblečení, které ztratilo časem barvu, tvar a naopak získalo něco děr a skvrn, bychom ovšem měli z šatníku bez milosti vytřídit. Takové vyžilé kousky lze využít toliko při vytírání podlahy, ovšem už ne jako oblečení, ale pouze coby pracovní nástroj.
Vyloženě trestné by pak mělo být oblečení vyloženě špinavé, pomačkané či propocené. Šatník (včetně bot) je prostředkem naší sebeprezentace a i při letmém kontaktu výrazně ovlivňuje to, jak nás vnímají ostatní lidé.

Rezignace na vlastní vzhled
Obzvláště některé čerstvé maminky a postarší paní v určitém věku mívají někdy tendenci degradovat vlastní odívání pouze na prostředek ochrany proti povětrnostním vlivům. V duchu hesla Proč bych nemohla nosit tátovy kalhoty, když už máme v pase skoro stejně ke své vlastní škodě neřeší barvu, velikost ani úpravu a jsou schopné „vynést“ i kreace skutečně děsivé.

Ignorace etikety
Stále rozšířenějším nešvarem je bohužel i neochota přizpůsobit výběr oblečení dané příležitosti. Jsou tací, kteří se neostýchají jít do divadla v kalhotách nápadně připomínajících tepláky a téměř na každém plese lze vidět dámu, jejíž šaty víc než elegantní róbu připomínají cukrovou vatu. Jistě, s etiketou módních pravidel je možné si i v tomto případě pohrát, nikdy bychom ale neměli závažněji porušit daný dress code.

Stádnost
Výběr oblečení by měl v prvé řadě přihlížet k tomu, aby kamufloval nedostatky postavy a vyzdvihl její přednosti. Správný „stádník“ hodí toto pravidlo s gustem za hlavu a prostě si koupí to, co nosí všichni ostatní. Pravidelně se tak objevují kousky, které lze označit za doslova uniformní.

Obliba výrazných nápisů velkých značek
Je otázkou, proč někteří lidé podléhají nutkání využívat své oblečení jako osobní billboard a demonstrovat světu, z jaké dílny pochází jejich svršky. Je jistě na místě jít po skutečné kvalitě co se týče materiálu, střihu a provedení. Důsledné pokrytí nápisy od hlavy až k teniskám prozrazuje mnohem víc klopotnou snahu ukázat, že na to mám, nežcit pro to, co je kvalitní. Obzvláště tehdy, nejde-li o originál, ale levnou napodobeninu.

 „Sportovní elegance“
Navzdory rozšířenému mýtu sportovní elegance neobnáší tepláky s tričkem a mikinou v kombinaci s luxusní kabelkou. Není to ani náhodou o tom, že si k čistě sportovnímu oblečení obujete podpatky a povznesete ho tím do elegantních výšin. Sportovně elegantní oblečení je určitým druhem sportu inspirované  – co se týče střihů, barev a detailů, nikdy to není skutečné oblečení do tělocvičny plus něco elegantního navíc.