Vztahy v rodině občas bývají záludný oříšek, který často nejde rozlousknout. Ano, možná to je hloupé přirovnání, ale tak to hold je. Zaměříme se na jednotlivé vztahy. Začneme vztahy mezi sourozenci. První variantou může být, že jsou dvě děti (jedno starší a jedno mladší). Z pohledu toho staršího to má několik negativ. Jako prvorozené dítě si oblíbí pozornost rodičů, jejich lásku, objímání, čtení pohádek, dárky, koupení všeho, na co si ukáže. Jenže pak se narodí dítě druhé a všechny privilegia, která mělo to první dítě, tak se přesouvá na to druhé. Tím pádem první dítě pociťuje samotu.

Většina pozornosti se přesouvá na druhé dítě, a to první jde stranou, pak je to takové, že ten starší musí brát toho mladšího sourozence sebou ven, což je pro první dítě potupa. Z toho může vzniknout nenávist k sourozenci a tím i odstrkování a naschvály. To se nelíbí rodičům, a tak trestají první dítě, ale nevidí ten důvod. Časem se to může zlepšit nebo zhoršit. Čím jsme starší, tím jsme i moudřejší. Pokud prvorozené dítě přijme svého sourozence s láskou a dobře, tak vznikne úžasné pouto, které je plné ochrany, pomoci a obětování, a to se moc často nestává. 

Co se týče vztahu s rodiči, tak děti to berou podle toho, jak se k nim rodiče chovají, co jim pak zakazují a dovolí. Takhle by to být nemělo. Správně by rodiče měli nad dětmi držet pevnou ruku, ale nedržet je pořád doma, aby se jen učili a učili, aby děti nemohly jít s kamarády ven, přespat u nich atd. Je dobré najít určitě kompromisy. Často vztah s rodiči může u dětí narušit rozvod rodičů. Záleží na tom, jak je dítě staré. Pokud je to dítě do cca 8 let, tak to tak úplně pochopit nemusí, ale pak ty starší děti si to dokáží v dnešní době dobře dát dohromady a ví o co jde. Pokud je dítě hodně chápavé, ví, proč se rodiče rozvedli a ví, na čí straně je ta chyba, můžou svému rodiči přestat důvěřovat. Nebudou s ním chtít například ani trávit čas, protože třeba tatínek si našel za maminku náhradu (nebo naopak) a to je pro dítě prostě zrada.