Všichni si přejeme vychovat nadprůměrně inteligentního spokojeného a slušného potomka, který bude vědět, jak se ve společnosti chovat, dokáže porozumět taktu a bude mít sociální cítění a zároveň bude sebevědomý, všímavý, chytrý a samozřejmě pracovitý a poctivý.
K těmto požadavkům ale mnohdy klademe přemrštěné nároky. Například jsme na své potomky příliš přísní. Jak se to projevuje na jejich chování a na tom, co si z naší výchovy vezmou?

Lhaní. Děti, které se necítí doma dostatečně bezpečně, aby mohlo říkat pravdu, aby něco mohlo udělat, i kdyby třeba nemohlo za to, co se stalo, si raději vymyslí lež, která bude znamenat, že na ně rodiče nebudou tak přísní, zlí nebo naštvaní. Dá se říci, že čím přísnější budete, čím tvrdší řád budete dítěti nastavovat a čím hrůzněji lhaní trestat, tím lepšího a zdatnějšího a také erudovanějšího lháře ze svého potomka vychováte.

Což samozřejmě znamená, že ho potom nemůžete vinit z toho, že je lhář. Dítě začne lhát, aby se vyhnulo problémům. Pokud je ten problém větší z vaší strany, než je ze strany společnosti, tedy váš trest je tvrdší, než jaký byl prohřešek dítěte, dítě začne mít strach, začne přemýšlet o tom, jak se z této situace dostat. Je pravda, že tímto dítě učíte inteligenci, plánování, vypočítavosti, přetvářce a hlavně lhaní. Proto byste si měli rozmyslet, jak budete dítě vychovávat i trestat.

Lhaní je patologické chování, které vychází z toho, že se dítě musí naučit obcházet hranice tak, aby nebylo přistiženo. Pokud se mu to povede jednou, začne z toho vyvozovat, že škodit společnosti je v pořádku, pokud ho nechytí. Jeho prohřešky se začnou stupňovat a je velká šance, že vás potomek přestane brát a chápat jako autoritu, ale také jako oporu, jako někoho, kdo stojí na jeho straně. Proto je příliš přísná výchova stejně špatná jako ta příliš laxní, volnomyšlenkářská.